My máme jet do dolů? Co když tam na nás něco spadne? Nebo se zasekneme ve výtahu? A co když …? No, raději už nebudeme vytvářet katastrofické scénáře… Nějak tak zněly naše obavy před exkurzí do Landek parku v Ostravě, kam jsme se vydali spolu s dalšími třídami z šestého ročníku v úterý 16. května.

Samotné obavy z nás na místě spadly. Sjížděli jsme sice výtahem do dolu, ale pouhých pár metrů pod zem, kde je prohlídková trasa pro zájemce. Přivítal nás velmi milý pan průvodce, který nás po celou dobu uklidňoval, že se nám nemůže nic stát. Prováděl nás s výkladem o hornících a jejich těžké práci, ukázal nám stroje, které byly nutné při práci v dole. Chodby byly úzké a stropy v některých místech nízké, bylo legrační sledovat skupinu krčících se dětí i dospělých. Později jsme již bez obav vyjeli výtahem na povrch a s radostí uvítali denní světlo.

Ještě jsme zapomněli zmínit tzv. řetízkovou šatnu, která nás všechny doslova dostala. Vypadalo to v ní jako nějakém hororu, proto jsme si udělali několik fotek a moc dlouho se tam nezdržovali.

Ale naše exkurze zdaleka neskončila. Ihned poté, co jsme se všichni projeli důlním vláčkem, který nás moc zaujal, si nás vzal na starost další pan průvodce. Ten nás odvedl do muzea báňských záchranářů.  Seznámil nás s technologiemi a zážitky při záchranných akcích v podzemí. Nejzábavnější pro nás byla tzv. opičí dráha, kde jsme si vyzkoušeli svoji fyzickou zdatnost. V areálu jsme si ještě prohlédli volnou expozici těžké důlní a dobývací techniky – kombajny, nakladače, lokomotivy.

Nakonec to nebylo tak špatné, co? Všichni jsme s tímto úsudkem souhlasili. Ale stejně bychom nechtěli být horníky! Je to hodně riskantní povolání. Doly u nás se stejně pomalu zavírají, ostravský revír je již zavřený, uhlí se v menší míře doluje pouze v karvinském revíru.

Náš výlet skončil a my jsme se za krásného slunečného počasí s veselou náladou vraceli zpět do Bruntálu.