V minulém článku o výkonnosti jsme narazili na termín stres. Vzhledem k tomu, že jsem zaznamenala několik dotazů a se stresem máme všichni svoji zkušenost, rozhodla jsem se další článek věnovat právě stresu. Blížící se konec školního roku je zrovna jedním z jeho zdrojů...

Stres – zvláštní fenomén, kolik už o něm bylo popsáno stran. Nejen, že je tu stále s námi, ale díky narůstajícím požadavkům a zrychlujícímu se tempu života se objevuje stále častěji. Dá se mu vyhnout? Lze žít bez něj? Je stres jenom škodlivý? Je možné proti němu bojovat? A jakými způsoby? To jsou jen některé otázky, které člověka napadají… Nejprve se podívejme na to, co to vlastně stres je, jaké druhy známe a zda je život bez stresu vůbec možný… Stres, i když v jiné podobě, prožívali již lidé v době kamenné a těžko se dá předpokládat, že by v nejbližších letech úplně vymizel. Dnes je běžně užívaným pojmem. Kdo z nás někdy neřekl „Jsem ve stresu.“ „Mám stres.“ „Jsem stresován“? Zvykli jsme si jím označovat všechny možné okolnosti a podněty každodenního života, které nám jsou nějak nepříjemné. Není divu, stres nás provází celým našim životem – ve škole, v zaměstnání, na ulici, v dopravních prostředcích… Ačkoliv za dlouhá desetiletí zkoumání existuje velké množství definic, žádná z nich nedošla všeobecného uznání. Zřejmě proto, že stres je fenoménem přesahující hranice několika vědních disciplín a je těžké ho v jedné definici plně vystihnout. Navíc co autor, to jiný názor. Nejčastěji se však používá nejrůzněji upravená definice „otce stresu“ fyziologa a psychologa Hanse Bruna Selyeho (1907-1981), který stres popsal jako nespecifickou stereotypní odpověď organizmu na nadměrné zatížení. Stresové situace jsou tedy vlastně zesílením, vystupňováním běžných životních nároků na člověka. V literatuře se můžeme setkat s několika významy slova stres. Nejčastěji bývá popisován jako soubor změn, odpověď organismu na stresující činitele. Jindy zase jako celá těžká situace či stav člověka (organizmu) vystaveného nepříznivým vlivům prostředí. Někteří autoři dokonce jako stres označují i podmínky, okolnosti či nepříznivé faktory, které na člověka působí. Ty však častěji bývají označovány jako tzv. stresory. Asi každého napadne otázka, zda se lze stresu vyhnout anebo ho z lidského života odstranit. Nelze. Stres je všudypřítomnou součástí našeho života, stejně jako jídlo nebo láska. Provází nás každý den, celý život, ať už v rovině pracovní, rodinné nebo sociální. Setkává se s ním kdokoliv z nás, nezávisle na věku, pohlaví, postavení či vzdělání. Odlišná je pouze míra, intenzita a prožívání stresu. Ale je stres jenom negativním a škodlivým jevem? Poškozuje náš organizmus anebo mu může i prospívat? Selye rozlišoval dva druhy stresu – eustres a distres, podle toho, jak na člověka působí. Zjistil totiž, že stres může člověka jak posilovat, tak i ničit. Eustres je zátěží příjemnou a radostnou, spojenou s pozitivními emocemi, proto ho mnoho lidí vyhledává. Ať už ve formě tzv. extrémních sportů (horolezectví, bungee jumping, parašutismus, maratón, triatlon), přihlížení automobilovým závodům v očekávání dramatických situací, sledováním hororů, hraním hazardních her, sázením, promiskuitním sexem anebo třeba prací načerno. Eustres dodává energii, vzbuzuje očekávání, podněcuje člověka tím, že na něj klade vyšší nároky, a tak lépe rozvíjí výchozí potenciál. Jedná se vlastně o pozitivní reakci těla na různé druhy požadavků či nároků. Navíc je určitá míra stresu pro život přímo nezbytná. Napětí, které v těle při stresu vzniká, nám umožňuje rychlé reagování (např. na kritickou situaci), podněcuje organizmus ke zvýšení výkonu (ve stavu nabuzení máme totiž daleko větší výkonnost než obvykle), mobilizuje síly. Přiměřený stres zlepšuje soustředění, paměť, pomáhá nám překonávat překážky a zvládat životní výzvy, stimuluje tak náš vývoj. Pokud je ale stres příliš intenzívní, působí dlouhodobě anebo přestaneme nároky okolí zvládat, hovoříme o tzv. distresu. Objevuje se tehdy, jsou-li požadavky vysoké a možnosti, jak se s problémem vypořádat zase nízké. Přetížení má za následek snížení schopnosti organismu znovu obnovit stabilitu systému a nastolit vnitřní rovnováhu, která byla vnějšími vlivy narušena. Vysoká míra stresu znemožňuje uvolnění, oslabuje výkon, objevují se tělesné a psychické potíže, v krajním případě dochází k celkovému vyčerpání až smrti…

Příště si povíme něco o stresorech, tedy o situacích či událostech, které v nás vyvolávají stres…